8. února 2012

Z mezinárodní konference

Minulý týden se v Praze u příležitosti 15. výročí založení Komory soudních tlumočníků ČR konala mezinárodní konference „Zvyšování profesionality právních překladatelů a soudních tlumočníků: nové technologie. Jak jsme slíbili, přinášíme krátkou reportáž.



Během zahájení se vystřídalo několik řečníků, kteří zastupovali partnery konference. Například z úst ředitele Ústavu translatologie jsme se dozvěděli, že budoucí překladatelé a tlumočníci už dnes mohou navštěvovat semináře počítačem podporovaného překladu a také kurzy videokonferenčního tlumočení. Dále se připravuje projekt „i-coach“, pomocí kterého získají studenti tlumočení možnost analýzy a hodnocení svého výkonu ze strany tlumočníků evropských institucí, a to přímo online.

Další zajímavostí spíše statistického rázu je, že v České republice sice působí kolem 3 000 soudních tlumočníků, v komoře se jich však sdružuje jen něco málo přes 600. Podle nově připravované legislativy by mělo být členství v komoře povinné. Kdo tuto oblast sleduje, ví, že s novou legislativou je to vůbec komplikované (částečně jsme to zmínili zde na začátku loňského roku). Původně nás měl přijít pozdravit také sám ministr spravedlnosti ČR, který nad konferencí převzal záštitu, ale nakonec se zdržel v parlamentu, takže za sebe poslal náměstka pro legislativně právní záležitosti Mgr. Františka Korbela, Ph.D. Ten promluvil ve velice přátelském duchu, nastínil změny, které se připravují, a pochválil soudní tlumočníky, že na rozdíl od soudních znalců vědí, co od nového zákona chtějí, a na jeho tvorbě dokonce spolupracují. To vyvolalo dojem téměř idylického vztahu a nemalou závist u kolegů ze zahraničí (ta ale brzy opadla, když někdo v plénu zmínil skutečnost, že sazby podle vyhlášky začínají na 150 Kč za stránku překladu, respektive hodinu tlumočení). Ale abychom to shrnuli: všechno je na dobré cestě, v současné době existuje už věcný záměr zákona a mohlo by to dobře dopadnout, pokud ovšem do té doby nepadne vláda, jak se v minulosti bohužel již několikrát stalo…

Z dopoledního bloku stojí za zmínku příspěvek Pavla Krále z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Mohl by totiž sloužit jako odstrašující příklad toho, jak to rozhodně vypadat nemá. Všichni přednášející měli na svoji prezentaci stejný časový úsek, o jehož délce byli předem informováni. Přesto si pan doktor připravil více slidů, než mohl kdy stihnout odpřednášet. Nasadil tedy přímo vražedné tempo, přestože v úvodu zazněla prosba, aby přednášející brali také ohled na to, že celá konference je tlumočena. A to byste si mysleli, že jako vedoucí tlumočnicko-překladatelské sekce bude mít pochopení. Tlumočení totiž zajišťovali studentky translatologie bez nároku na honorář (!). Všem nám jich bylo upřímně líto a z velice dlouhé (a poměrně nezáživné) prezentace jsem si zapamatovala pouze to, že v roce 2010 přeložil Google Translate 10krát víc textu než všichni překladatelé na celém světě.

Zde by asi bylo na místě zmínit také „nejlepší výkon“ mezi přednášejícími. Mě svým příspěvkem jednoznačně učarovala Maya de Wit, prezidentka Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka. Mluvila velice srozumitelnou angličtinou (která byla vedle češtiny a částečně také francouzštiny úředním jazykem konference) o postavení tlumočníků znakového jazyka. Pro mnohé byla zcela nová informace, že každá země má svůj vlastní znakový jazyk. Kromě toho existuje mezinárodní znakový systém, který ale ne všichni neslyšící ovládají (nejsnáze by se asi dal přirovnat k esperantu). Z navazující přednášky Nadi Dingové z České komory tlumočníků znakového jazyka jsme se dále dozvěděli, že neslyšícím bohužel ne vždy pomůže psaný text, protože mu nemusí plně porozumět. A když bude neslyšící sám psát česky, bude produkovat podobné texty jako kterýkoliv cizinec, tedy s chybami. To je docela zajímavé, že? Bohužel většinová společnost o této problematice příliš neví.

Velká část příspěvků byla věnována videokonferencím a jejich použití při výsleších, což se také týká tlumočníků. Se zavedením videokonferencí se počítá až na úroveň okresních soudů a v současné době probíhá na několika místech testování technologie. Zavedení do praxe je dáno ustanovením českého trestního řádu, který zase vychází z jiných nadnárodních předpisů a smluv, ale zdá se, že v praxi není celá řada věcí ještě vyřešena z právního hlediska (například bezpečnost, neovlivnitelnost svědků apod.). Z praktického testování navíc vyplynulo, že při tomto způsobu komunikace zúčastněných stran jsou tlumočníci ve větším stresu a ve výsledku mnohem více unavení.

Poslední nedělní blok se věnoval postavení soudních tlumočníků v jednotlivých zemích, které byly na konferenci zastoupeny, a sazbám, které za svoji práci účtují. V tomto směru je česká realita (zcela dle očekávání) žalostná. Útěchou nám snad může být, že v Polsku je to s cenami velice podobné a ve Spojeném království teď všechny justiční orgány objednávají služby přes jednu agenturu, která vyhrála výběrové řízení.

Žádné komentáře:

Okomentovat