3. října 2011

Zvratné přivlastňovací zájmeno SVŮJ

Dnes se krátce zastavíme u používání zvratného přivlastňovacího zájmena svůj. Toto zájmeno nahrazuje osobní přivlastňovací zájmena můj, tvůj, jeho, její, jejich v případech, kdy přivlastňovaná osoba/věc patří podmětu věty: Jana tráví volný čas na své zahrádce. To znamená, že Jana vlastní zahrádku a na ní tráví volný čas. Větou „Jana tráví volný čas na její zahrádce“ bychom říkali, že tráví čas na zahrádce sousedky, sestry apod., ne však na své vlastní.

U tohoto pravidla platí několik výjimek:
1) Držíme palce našim hokejistům. Probírali jsme naše slavné skladatele.
    Vlastník (posesor) a mluvnický podmět nejsou v celém rozsahu totožné.
2) Já se mým/svým dětem věnuji každý večer, a co ty? Říkám ti můj/svůj názor, neopakuji jen to, co jsem slyšela od jiných.
   Zde se jedná o zdůraznění vlastnického vztahu a o úmysl vyjádřit protiklad k jiné osobě.

Zájmeno  svůj se pak téměř vytrácí zejména v reklamních textech: Poraďte se s vaším lékařem nebo lékárníkem. Z mluvnického hlediska jde o chybu, na druhou stranu toto užití nezvratného zájmena plní funkci nabídky, přesvědčování, ujišťování atd.

Záměna zvratných a osobních zájmen může vést k nedorozuměním:
Podej mi moji kabelku. (=kabelka je moje) × Podej mi svoji kabelku. (=kabelka je tvoje)

Policie podezřívá tyto překupníky z vraždy jejich kolegy. (=kolega překupníků) × Policie podezřívá tyto překupníky z vraždy svého kolegy. (=kolega policistů)


Na závěr trochu teorie. Zájmeno svůj (svá/svoje, své) se skloňuje stejně jako zájmena můj (má/moje, mé/moje) či tvůj (tvá/tvoje , tvé/tvoje). Záporný tvar nesvůj má pouze kratší tvary (nesvá, nesvé). Zájmeno svůj se také používá ve spojeních typu: Hleď si svého; Není schopen jít po svých apod. Říkáme, že zájmeno substantivizovalo.

Zdroje: Příruční mluvnice češtiny, Praha, 2008; Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz/).

Žádné komentáře:

Okomentovat