27. června 2011

Wintonovy vlaky

Jak jste již možná zaregistrovali na našich webových stránkách nebo na Facebooku, zajištěním překladů jsme se podíleli na výstavě Wintonovy vlaky. Zahájení výstavy, které proběhlo v Praze a Londýně současně dne 21. května, jsme se z časových důvodů bohužel nemohli zúčastnit, a tak jsem využila jednoho teplého červnového dne a vytáhla rodinu na výlet.

Pro umístění výstavy byl vybrán park před Starým purkrabstvím na pražském Vyšehradě. Výstava se nachází pod širým nebem a je přístupná zdarma 24 hodin denně, v nočních hodinách je osvětlená. Potrvá do 31. července 2011. Zvolené místo je opravdu pěkné, avšak výstava tohoto formátu by si zasloužila zcela jistě více plochy. Umístění 27 panelů blízko sebe je na úkor osobního prostoru návštěvníků. A že jich, ač v sobotním dopoledni, nebylo zrovna málo.
 
Dobové dokumenty a fotografie s vysvětlujícími texty seznamují s událostmi i atmosférou předválečné Evropy, vyprávějí příběhy některých českých Wintonových dětí, ale také vypovídají o koncentračních táborech a v nich panujících neúnosných poměrech.


Sir Nicholas Winton… O koho vlastně jde? Mnohým z nás vytane na paměti proslulý pořad televize BBC That’s Life, kam byl nic netušící úředník na penzi pozván a kde se setkal se „svými dětmi“. Tento mediální rozruch rozpoutala jeho žena, když na půdě v jejich domě objevila seznamy zachráněných dětí a další příslušné dokumenty.

Nicholas Winton se tak stal synonymem záchrany 669 židovských dětí před jistou smrtí. Po nástupu nacistů k moci vzniklo několik dobrovolnických organizací, které pomáhaly uprchlíkům z Německa a Rakouska před nacisty. Po Křišťálové noci, kdy bylo jasné, že Židé jsou v přímém ohrožení života, se tyto organizace snažily alespoň dostat ze země děti židovských rodin. Nicholas Winton se zapojil do činnosti British Comittee for Refugees from Czechoslovakia (Britský výbor pro uprchlíky z Československa) a společně se svoji matkou a dalšími dobrovolníky vyhledával adoptivní rodiče v Británii, jednal s britskými úřady a získával příspěvky na potřebné kauce.

Poslední vlak s dětmi vyjel 2. srpna 1939. Transport naplánovaný na 1. září již nevyjel. Z dětí, které jím měly odjet, pravděpodobně nepřežilo holokaust ani jedno…


Dnes se občas setkáváme s bagatelizováním této části historie. Jakmile ale držíte v náručí své vlastní dítě, nutně vám na mysli vytane otázka „Co všechno bych pro záchranu svého dítěte udělal já?“.

Žádné komentáře:

Okomentovat