31. května 2011

25 věcí, které by překladatelé nikdy neměli dělat

Při cestách virtuálním světem jsme narazili na tento inspirativní článek (bohužel je pouze v angličtině). Bod 16 jsme už zažili na vlastní kůži a doufáme, že se tak stalo poprvé a naposled... Máte nějaká další vlastní pravidla, na která nedáte dopustit?


http://yndigotranslations.com/blog/2009/11/12/25-things-translators-should-never-do/

23. května 2011

První sonda do záludností anglické gramatiky

Již několik článků na tomto blogu jsme věnovali českým gramatickým jevům, ve kterých se často chybuje a které v překladech nemálo opravujeme. Protože mezi naše hlavní jazykové kombinace patří také překlady do anglického jazyka, budeme se nadále pravidelně věnovat zásadním chybám, se kterými se setkáváme při překladu do angličtiny. Dnes se zaměříme na jev zdánlivě jednoduchý, kterým jsou anglické spojky and a or.



Prázdniny a letní dovolené se blíží, takže vezměme například tuto téměř aktuální větu: V létě jsme sbírali houby, chodili plavat nebo jezdili na výlety. Pro českého překladatele jako nerodilého mluvčího to možná bude překvapení, ale překlad „During the summer we picked mushrooms, went swimming or made day-trips.“ není správný. Stejně tak There's much more to see than St. Mark's Square in Venice or the Colosseum in Rome.

14. května 2011

Školicí nástroj nebo školící nástroj? Pojďme se trochu vyškolit v tvorbě přídavných jmen dějových a účelových.

Trocha teorie nikoho nezabije. Nahlédněme společně do české mluvnice (Příruční mluvnice češtiny, kol. aut., NLN, s. r. o., Praha, 2008):

Přídavná jména dějová, tzn. vyjadřující aktuální vykonávání děje, se tvoří paradigmaticky, tj. zcela pravidelně, adjektivizací ženského tvaru přechodníku přítomného nedokonavých sloves pomocí koncovky : nesoucí, pekoucí, kryjící, tisknoucí, trpící, sázející, prosící, volající, mazající, beroucí, kupující…
 
Přídavná jména účelová vyjadřují vlastnost spočívající v uzpůsobenosti, schopnosti sloužit k realizaci činnosti vyjádřené slovesným základem, a to nikoli jako její původce; z toho plyne, že tato přídavná jména jsou obvykle atributem podstatných jmen neživotných. Tvoří se příponou -cí připojenou k infinitivnímu kmeni slovesa, obvykle nedokonavého: mycí, krycí, šicí, sázecí, zdicí, lepicí, rovnací, píchací, zavírací, hrabací, houpací, prací, filmovací… Samohláska před příponou je na rozdíl od přídavných jmen dějových vždy krátká (kropicí konev × kropící zahradnice). Končí-li infinitivní kmen na souhlásku, tvoří se přídavná jména rozšířenou variantou -ací nebo -icí, často připojenou k prézentnímu kmeni: hníst – hnětací, péct – pečicí, tisknout – tiskací. Od sloves vzoru minout a tisknout se účelová přídavná jména obvykle neodvozují.